Z velvarského šuplíku
Z velvarského šuplíku
Blanka Tauerová - SAMA, Bereva - RADOVIČ, Petr Neumann - HLEDÁNÍ KVĚTŮ
Blanka Tauerová: SAMA
Jdu sama polní cestou,
která vede od nikam do nikam.
Cvrčci hrají na své kouzelné housličky
a jejich koncert doplňuje zpěv
rozmanitých opeřených sólistů.
Odchytávám ty černé noty
a ukládám je do své paměti.
Jdu a nevnímám neúprosný tikot
zubatého času.
Uvědomuji si, že červenám,
to na mě zapadající kotouč
vlil svou rudou barvu.
Cesta míří směrem k usínajícímu
Slunci a já jdu tak opuštěná
přímo za ním. I mě těžknou
víčka, chtěla bych dohonit to
teplé slunce a usnout
v jeho vlídné náruči.
Zrychluji krok i dech.
Ale marně, můj kulatý přítel
mi zmizel za temným obzorem
a já zůstala opět sama.
Sama na rozcestí. Kudy dál?
Ptám se svého rozpolceného já.
Nikdo mi však neodpovídá.
Jen sýček na vysoké lípě
zahoukal svůj smutný sonet.
Pohlédnu vzhůru
a obrovské větve mi svými prsty ukazují
na první třpytivou hvězdičku
a srpek stříbrného měsíce,
tam v dáli na sametovém nebi.
Ulehám do vysoké provoněné trávy.
Připadám si tak ztracená.
Počítám přibývající jiskřičky a usínám.
Tak sama.
Bereva: RADOVIČ
Jedna selka prý tak líná byla,
až sedlák na ni vzal velký bič
a hnal ji za ves na kopeček
a od té doby je to Radovič.
A velká alej je tam třešní,
že se snad všechny nikdy ani nesní
a pohled je tam nádherný na České středohoří
čarodějnický oheň jak tam krásně hoří.
Milešovka ve své kráse se lííně dívá k zemi
a nad tím vším jak velebný hřib se tyčí hora Říp.
Už praotec Čech tu promluvil
a nápěv "Čechy krásné" se tu proslavil.
Kol dokola je plno vsí, vísek i města
tu a tam se lesík těsná a těch polí lány
jak duha se tu válí a káně na to kouká z výšky
a marně hledá v poli myšky.
Vzduch se teplem tetelí, jen ptáčkové ti nelení
ve výšce křidélky mávají a jak krásně zpívají -
skřivánek, kos i vrabčák malý.
Vracím se domů, třešní plnou kapsu mám
a na to šťastné dětství vzpomínám -
škoda, ach škoda, až tají se mi dech -
proč nemůžu už nosit školní tašku na zádech?
Petr Neumann: HLEDÁNÍ KVĚTŮ
Často projdem celý svět,
abychom našli ten nejdokonalejší květ.
Na kolena padáme a vstáváme zas a zas
a on je někdy tak blízko nás,
že si to ani neuvědomíme
a proti větrným mlýnům se stavíme.
Za kousek touhy dal bych celé jmění,
za kapku lásky, dal bych svoje snění.
Kdybys mi tohle všechno dala
a mé srdce si za to vzala.
Své srdce ti dám
a v něm všechnu mou lásku
jen nastav dlaň,
když odpovíš mi na otázku, -- ano miluju tě.
Být tak kapkou vody na tvém těle
a stékat už od ramene
pomalu téct až tam dolů
a milovat se až naše těla splynou spolu.
Tvoje tělo křehké jak křídla motýla,
když políbí mě tvá ústa, jakoby se země zachvěla.
Tvé oči mají pohled anděla,
chtěl jsem říct, že miluju tě, abys věděla.
Až projdem ten celý svět
a budem chránit svůj květ.
Až vstanem z kolenou
větry z mlýnů naše srdce ovanou?
