Akademický malíř Václav Kytka (23.7. 1913-18.1. 1990)
Akademický malíř Václav Kytka (23.7. 1913-18.1. 1990) - článek k výstavě ve velvarském muzeu
V letošním roce uplyne 100 let od narození Václava Kytky, malíře, v jehož tvorbě má významné místo i krajina Velvarska a Podřipska, kraj v němž se narodil.
Václav Kytka se narodil dne 23. července 1913 v Kmetiněvsi. Dětství prožil v místě svého rodiště a později v nedalekém Hospozíně. Výtvarné nadání projevoval již v obecné škole ve Zlonicích. Ve výtvarném směru pak pokračoval studiem na keramické škole v Bechyni a následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1931-1936), kde byl žákem profesora Františka Kysely.
Po dokončení studia, v letech 1936-1939 prošel Václav Kytka vojenskou službou u cyklistické roty. Na vojně prožil období mnichovské krize i záboru československého pohraničí nacisty, z armády byl propuštěn až po ustanovení protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939.
Svoji profesionální kariéru tudíž začínal ve velmi obtížných podmínkách, živil se příležitostným navrhováním plakátů, kreslením reklam apod. V roce 1941 získal učitelské ( později profesorské) místo na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze 3 ( dnes Výtvarná škola Václava Hollara), kde působil jako pedagog téměř 40 let. Byl milovaným profesorem, který připravil na profesionální výtvarnou dráhu stovky žáků.
Poté, co získal v Praze také bydlení, se oženil se svou láskou již z dětských let, učitelkou Boženou Vejlupkovou z Hospozína. Manželé Kytkovi spolu žili ve vzácné shodě a porozumění po celý život a vychovali spolu čtyři syny. Božena Kytková vytvořila svému muži rodinné zázemí, které mu umožnilo plně se věnovat nejen pedagogické činnosti, ale především vlastní výtvarné tvorbě.
Vlastní výtvarná tvorba- to byla alfa a omega Václavova života. Byl z těch výtvarníků, pro něž je tvorba automatickou součástí jejich bytosti, "tvořil" vlastně neustále. Kreslil a maloval denně, doma, ve škole, v přírodě i v ateliéru a na sklonku života i v nemocnicích v době své hospitalizace. Vznikaly drobné kresby a akvarely i rozměrná plátna, drobné keramické plastiky i rozměrné mozaiky realizované jako součást architektury.
Po celý život v něm zůstala hravost a chuť experimentovat s výtvarnými prostředky a technikami, díky tomu je jeho dílo různorodé. Nejrozsáhlejší a nejznámější je asi jeho tvorba krajinářská, v níž má významné zastoupení krajina okolí Řípu, Slánsko a Velvarsko. Ostatně poté, co ukončil pedagogickou činnost, se vrátil do rodného kraje a posledních patnáct let žil na vrchu Radoviči v těsné blízkosti Velvar.
Další inspirací mu byla krajina Orlických hor, kde i s rodinou trávil od 50. let prázdniny a volné chvíle na své chaloupce v Bartošovicích. Kresby a malby Divoké Orlice, Zemské brány či zalesněných horských svahů dokonale evokují atmosféru, ve které vznikaly.
Nejen krajiny, které tak dobře znal, nýbrž i mořská pobřeží Švédska, kde několikrát pobýval, zachytil s přehledem.
Kytkovo dílo keramické je možná méně známé, nikoliv méně významné. Právě v keramice našel dostatečné množství prostoru pro svou experimentální tvorbu, zejména v oblasti reliéfu, mozaiek a závěsných kachlů.
Ve velvarském muzeu oslavíme sté výročí narození Václava Kytky již v období od 18.1 do 18.2. 2013 výstavou, která ukáže ale jen zlomek díla malíře, který byl neuvěřitelně pilný a vytvořil početnou řadu obrazů, kreseb i keramických děl. Většina má své šťastné majitele, kteří většinou žijí v místech, kde díla vznikala nebo je zachycují, a získali je od samotného tvůrce. Snad všichni, kdo se s osobností Václava Kytky setkali, na něj vzpomínají jako na nesmírně slušného, vlídného člověka, umělce, který tvořil pro lidi mezi nimiž žil.
autor článku: Markéta Kytková
