Proběhla přednáška "Zmizelí sousedé"-

V roce 2009 zahájila česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) v partnerství se Židovským muzeem v Praze a Terezínskou iniciativou projekt „Centra vzdělávání a dialogu“. Cílem projektu bylo zvýšit u mladé české populace povědomí o závažnosti rasových předsudků a mechanismech jejich vzniku.  Nejsetrvalejší záští v dějinách lidstva je antisemitismus a výchova proti antisemitismu má přímý dopad na chápání ostatních neblahých projevů netolerance ve společnosti. Jádrem projektu byly přednášky a besedy na školách, které vedli certifikovaní lektoři ICEJ ČR vyškolení ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze. Jednou z lektorek je i paní Miroslava Kadlecová z České Lípy, která v rámci projektu přednášela ve velvarské škole.  Maminka paní Kadlecové Svatava (nar. 1929) žila spolu se svými rodiči Vojtěchem a Ludmilou Fryblíkovými několik let v Růžové ulici ve Velvarech. Tatínek pracoval jako mistr v Kovohutích, kam přišel spolu s ředitelem Dr. Adalbertem Simonyim. Zájem lektorky přednášející o antisemitismu a holocaustu se spojil se zájmem o rodinnou historii a osudy lidí z blízkosti jejích rodičů a prarodičů a paní Kadlecová připravila velmi působivou přednášku ( Zmizelí sousedé, 13.11. 2014 v Městském muzeu  Velvary) o členech velvarských židovských rodin, kteří z našeho města odcházeli do transportu a zahynuli v Terezíně nebo v některém z vyhlazovacích táborů. Prvotním impulsem jí k tomu byla fotografie rodiny Simonyiových z roku 1939…..fotografie téměř idylická, krásní mladí lidé, jejich rodiče a přátelé na sluncem zalité zahradě…… v roce 1942 už bylo všechno jinak….

Velmi mě mrzí nezájem současných velvarských občanů o osudy lidí, kteří zde žili, pracovali, vychovávali děti, těšili se ze života….Soudím tak  podle počtu návštěvníků přenášky. Snad se ale mýlím a jen není v dnešní uspěchané době čas, možná jsme zvolili nevhodnou dobu  nebo si nechceme minulé tragédie připomínat, říkáme si, že máme svých starostí a smutků dost. Jenže historie ukazuje, že takovéto „strkání hlavy do písku“ je nebezpečné pro společnost i jednotlivce…. i dnes na mnoha místech světa vítězí síla, nenávist a nelidskost a budeme-li lhostejní, přiblíží se k prahům našich domů velmi rychle.

Smyslem přednášky paní Kadlecové je probouzet paměť, nenechat nevinné oběti v zapomenutí, bez tváře, bez příběhu. Bohužel se nám ve většině případů podoby těchto lidí nezachovaly. Jediné autentické, co po nich zbylo, jsou podpisy na tzv. Juden- Evidenzkarte.

Součástí tohoto článku je i prezentace, ze které paní Kadlecová ve své přednášce vycházela.  Prosíme, pomozte nám příběhy velvarských židovských rodin doplnit.

Jitka Kůrková, Městské muzeum Velvary

Zmizelí sousedé