Vltava ve Velvarech
Mnozí si budou možná významně ťukat na čelo a říkat si co je to za nesmysl. Je to však pravda. Bylo to ale již velice dávno.
Na konci třetihor a samém počátku čtvrtohor byla praVltava jen malý přítok praBerounky. Obě řeky tehdy ústily do velkého jezera (Kobyliského), které se rozkládalo ve značné části dnešních Středních Čech, vody jezera však postupně odtekly do Severního Německa. O něco později je praVltava bohatě napájena vodami z dalšího jezera, tentokrát z prostoru dnešních jižních Čech. Její tok stále mohutní, až se role obrátí a od té doby je Berounka jejím přítokem.
Tok praVltavy se ale nenacházel v těch místech, kde je dnes. Někdy na začátku čtvrtohor (asi před 1,5 mil. let) si razila praVltava cestu na západ směrem k Řípu. Tehdy to ale nebyl nám všem tak důvěrně známý "kopeček" ale "stratovulkán". Hora se strmými stěnami čnícími do výšky několika set metrů. Teprve kruté mrazy v pozdějších dobách ledových rozdrtí horniny na jejím vrcholku a suť na úpatí hory vytvoří její dnešní podobu. Řeka tehdy tekla přes Nelahozeves, Uhy, Chržín, Sazenou k Ledčicům. Zde se její tok větvil ve dvě ramena. Západní rameno pokračovalo přes Straškov, Dušníky k Lovosicům, kde ústilo do Labe.
Druhé rameno obtékalo horu z východní strany. Vedlo přes Černoušek, Ctiněves , Libkovice a někde zde také vtékalo do praLabe .
Vltava je však jako každá "žena" vrtošivá a tak po několika tisících letech opouští své západní rameno a teče kolem Řípu pouze z východní strany. Tento směr již nikdy neopustí. Postupně přesunuje svůj tok stále více k východu, až nakonec skončí v širokém údolí východně od Kralup. Zde se asi před 0,5 mil. let "definitivně" usadí. I tady však ještě několikrát svůj tok, nebo alespoň některé jeho úseky, změní.
Řeky, tak jako většina věcí v přírodě, mají své zákonitosti. V jejich případě obecně platí, že mají tendenci stále zahlubovat svůj tok do krajiny. A to tím více, čím je podnebí bohatší na srážky. V obdobích, kdy je srážek méně, zase svá koryta zanáší naplaveninami a také v příhodných místech svůj tok klikatí a vytváří meandry. V místech, kde v dávné minulosti řeky svá koryta opustily, zanechávají různě mocné nánosy - terasy. Ve čtvrtohorách prakticky neexistovala ornice a silné mrazy v dobách ledových rozmělňovaly horniny. Říční nánosy z těch dob jsou tedy tvořeny převážně písky.
Geologové zkoumající říční terasy Vltavy, tak po letech badání mohli sestavit jejich obraz. Z našich badatelů to byli hlavně Q. Záruba, B. Balatka, J. Sládek, K. Žebera, kteří se zabývali těmito terasami v Dolním Povltaví. Zde určili celkem VII teras, které zde, na Podřipsku při změnách svého toku Vltava zanechala.
Od nejstarší Krabčické terasy, jejíž zbytky se nachází nejen v okolí Řípu, ale i na plošině táhnoucí se od Lešan okolo dnešního "Velvarského" lesa až k Radoviči. Následující terasa je nazvaná ledčickou. Její nánosy písku jsou nejmocnější mezi Chržínem a Uhy (až 10 m). To také umožnilo vznik vyhlášených pískoven v našem regionu. Tak bychom mohli pokračovat dále až k poslední - VII terase - hostinské ( Hostín u Vojkovic ), jejíž vrstvy leží na současném dně Vltavy.
Vltavu na její pouti následoval tehdy i praBakovský potok. Vystoupáte-li tedy dnes na vršek Radoviče stanete na zatím nejstarším známém dně Vltavy.
Zdroj: článek zpracoval pan Fencl, který se již desítky let věnuje archeologii Velvarska.
