Nejstarší osídlení Velvarska
Renesanční kronikář Václav Hájek z Libočan, který neměl rád "bílá místa" v dějinách, a proto se je snažil zaplnit vlastními - více či méně pravděpodobnými příběhy, dal ve své Kronice české z roku 1541 vznik a jméno města Velvar do souvislosti s boji knížete Boleslava I. proti Maďarům. Vypráví, že náčelník Maďarů Jichan měl v táboře u vsi Uhy sen, v němž mu jakýsi muž podal chlebovou střídku a přikázal mu založit město. Maďaři tak učinili a nazvali osadu Střídové Město, maďarsky Belvar, což počeštěno znělo Velvar. Takovýto výklad ovšem pozdější bádání odmítlo a vysvětlovalo jméno obce ze základu "var", což prý ve staré češtině znamenalo "obydlený dům". A kupodivu se vyskytl i názor, že šlo o obec velvaru, tedy lidi, kteří velmi mnoho vařili. Ani jeden z těchto výkladu nepostrádal fantazii, ale slovo "var" nejpravděpodobněji označovalo místa, kde ze země vyvěrají prameny, takže tam voda klokotá a vlní se, jako když vře. Předpony malo- a vel- pak odlišovaly velikost obcí, které vedle sebe v daném místě vznikly.
Velvarsko je krajinou, která patří svou polohou i utvářením terénu k Podřipsku. Mírně zvlněná krajina je protnutá Červeným a Bakovským potokem, které se právě ve Velvarech stékají a směřují odtud k dolnímu toku Vltavy. Kolem těchto vodních toků se už od pravěku usazovali lidé, kteří tuto zemi osídlili mnohem dříve než na homolovitý Říp měl a mohl vystoupit bájný praotec Čech v čele našich slovanských předků.
Archeologické nálezy, uložené ve sbírkách Městského muzea ve Velvarech i v Národním muzeu v Praze, dokládají nejstarší osídlení už v mladší době kamenné (neolitu), z níž pochází sídliště prvních zemědělců v Uhách (lid kultury s vypíchanou keramikou 5. - 4. tisíciletí př. n. l.). Z pozdní doby kamenné (eneolitu) pochází významný nález skříňkového hrobu z období kultury s kanelovanou keramikou, objeveny ve Velvarech za mostem ve směru na Černuc v roce 1889. Kromě pozůstatku dvou koster byly v hrobě čtyři nádoby, měděné ozdoby a mořské škeble. Množství a pro tehdejší prostředí i unikátnost měděných ozdob vedly některé badatelé k názoru, že se jedná o pohřbeného obchodníka, který k nám přisel z jihovýchodní Evropy.
Z doby bronzové (2. tisíciletí př. n. l.) pochází řada nálezů dosvědčujících pobyt lidu s kulturou unetickou v Černuci, Hospozíně, Ješíně i ve Velvarech. Sklad obchodníka nebo kovolijce dokládá nález 19 bronzových hřiven v Hospozíně, kde byl také objeven depot asi 90 bronzových zlomků na sídlišti lidu s kulturou knovízskou (pozdní doba bronzová 1300 - 800 př. n. l.). Tato oblast byla téměř" nepřetržitě osídlena i v následujících obdobích. Z nichž připomeňme alespoň kostrový hrob z mladší doby železné (latenské) z Nové Vsi, jehož bohatá výbava - meč, kopí, štít, nůž, spona, stříbrné a jantarové šperky vede k domněnce, že se jednalo o hrob náčelníka. Poklad zlatých keltských mincí tzv. duhovek byl objeven v Černuci a doba stěhování národů nám v témže místě na germánském pohřebišti zanechala unikátní torzo bronzové kultovní sošky třírohého býčka.
To už se ale blížila doba, kdy do České kotliny v několika proudech přicházeli Slované. V jejím středu se usadil kmen Čechů, v němž postupně nabyl největší moci rod Přemyslovců, který svou doménu s centrálními hradišti Prahou, Levým Hradcem a Budči zabezpečil pohraničními hrady, z níchž oblast dnešního Velvarska chránil na severu Mělník, na východě Stará Boleslav a na západě Libušín. Podrobnější obraz dějů, které se v této oblasti tehdy odehrávaly, nám sporé archeologické i písemné prameny nedovolují vykreslit. Vzhledem k tomu, že tudy později procházela obchodní cesta z Prahy k zemské bráně v Krušných horách, můžeme předpokládat, že kromě obchodníků tudy táhla i vojska v době častých konfliktů českých panovníků s vládci Svaté říše římské. Tam, kde bylo nutno přebrodit Červený a Bakovský potok, což byla zároveň vzdálenost jednodenního pochodu obchodnické karavany s naloženými soumary či s těžkými nákladními vozy, začala postupně vyrůstat osada s tvrzí-dnešní Malovary, a nedaleko od nich o něco později větší osada-Velvary.
