Nekrolog za Velkého Karla
Uplynul zhruba rok a půl od chvíle, kdy jsme si společně s tehdejší třídou 5. A zasadili před školou svůj strom Republiky a pojmenovali ho Velký Karel. Byl to nádherný platan, v současnosti už nejméně čtyřmetrový. Minulá zima k němu byla milosrdná. Ta letošní byla horší. Ale přežil i tu. Skoro každý den jsme chodili kontrolovat jeho stav a měli ohromnou radost, když se nedávno objevily první pupeny. Říkali jsem si, že teď už přežije všechno. Jak jsme byli bláhoví ! Se zimou si poradit dokázal, ale na lidskou zlobu a hloupost byl krátký.
Objevil se jeden ( ? ), říkejme mu nemocný člověk, který neváhal, vyzbrojil se pilou a strom zhruba v metrové výšce přeřízl. Co ho k tomu vedlo, ví jen on sám. Živě ho vidíme, jak se tetelí blahem nad dobře vykonaným skutkem. Vždyť pomyšlení, že zase někomu uškodil, mu jistě spravilo náladu na hodně dlouho.
Přemýšlíme, jak mu pomoci, neb nemocným má se pomáhati. Navrhujeme mu proto, aby kdykoliv přišel. Slibujeme, že ho naprosto zdarma vyfotíme před "mrtvolou" Velkého Karla s pilkou v ruce. Tuto fotografii dáme na vlastní náklady zvětšit a zarámovat. Může si ji potom doma pověsit nad postel nebo na jiné viditelné místo. Až bude zase někdy příště trpět pocitem vlastní zbytečnosti na tomto světě, nebo bude mít problémy například s láskou, uhrovitou pletí, nebo čímkoliv jiným, pohled na fotografii mu vrátí alespoň část ztracené sebedůvěry. Bude si moci říci: To jsem byl kdysi pašák !
Na závěr už jen slova Jana Wericha : Lidská blbost je věčná. Nelze jí porazit. Nikdy s ní však nesmíme přestat bojovat !
žáci ZŠ Velvary
Galerie obrázků
Vydáno: 27.04.2010, v rubrice: Školy ve Velvarech, autor: Libor Šulc
Vyhledávání na stránkách
