Úřední deska

úřední deska

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 10. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky, na východě slabý déšť. Denní teploty 8 až 12°C. Noční teploty 8 až 4°C.

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 18
DNES: 440
TÝDEN: 440
CELKEM: 556970

mojeiD na našich stránkách!

Ti z vás, kteří navštěvují pravidelně naše internetové stránky, si určitě všimli, že se na nich objevila nová ikonka „mojeID“. Přes tuto službu se nyní můžete snadno a rychle přihlásit jak k novým anketám, tak i k několika tisícům dalších služeb na českém internetu. Nám na úřadě pak mojeID přináší nové možnosti v komunikaci s vámi, občany Města Velvary. Více informací naleznete zde.

Nabídky práce v regionu Velvary

Nabídky práce v regionu Velvary

Obsah

Pod ochranou matky nebes

Panská hospodaI když si silueta Velvar podržela dodnes renesanční kontury, proniklo i sem barokní umění. Na proměně města, která přinesla památky akcentující spíše barokní zbožnost než výtvarnou invenci, měly podíl tři osobnosti -měšťané Jan Augustin Klouzal, Rudolf Kavika z Birkenthálu a děkan P. Matěj Maxmilián Jodl.

Z barokních architektů se uplatnil ve Velvarech Pavel Ignác Bayer (* kol. 1665 t 1733). Je autorem návrhu bývalé panské hospody - domu čp. 10, vystavěné v roce 1696. Primátor města Jan Augustin Klouzal ho tehdy přivezl do Velvar z Prahy. Byla s ním uzavřena smlouva, dle které za práci dostane do vystavění 50 tolarů, 6 strychů žita, 1 strych hrachu, 2 sudy piva. Polírovi dá se 45 krejcarů, tovaryšům po 30kr. K této hospodě ovšem ještě před barokní přestavbou se s největší pravděpodobností váže vznik písně Ó, Velvary, Ó, Velvary, kde jsou mé tolary. Podle místní tradice stála u jejího zrodu událost z přelomu ledna a února 1591, kdy byla v Panské hospodě Jáchymovi z Bílé a na Svinčicích odcizena z hostinského pokoje truhla s 996 tolary.

Pavel Ignác Bayer se také podílel na barokizaci děkanského kostela sv. Kateřiny v letech 1692 - 1694. Barokní úprava, která pokračovala patrně až do roku 1701, však v podstatě zanikla s poslední přestavbou na počátku tohoto století.

Jan Augustin Klouzal, který se zasadilo hospodářskou prosperitu města, se roku 1705 odstěhoval do Prahy, kde se stal radním a roku 1715 soudcem Starého Města pražského. Po něm se ujal úřadu Rudolf Kavika z Birkentálu (t 11. 2. 1735), rodák z Litoměřic. Tato skutečnost sehrála patrně roli při výběru autora nové sochařské dominanty -mariánského obelisku na velvarském rynku, jehož pořízení Kavika sám na jednání konšelů 22.5. 1716 inicioval a jehož realizace byla svěřena litoměřickému sochaři Františku Tollingerovi.

V roce 1680 přichází do Velvar P. Matěj Maxmilián Jodl a právě on vtiskl městu duchovní kontury českého baroku.

Barokní památky však již většinou podlehly času nebo jsou dnes druhotně umístěny. Díky historickým pramenům a zejména zápisům velvarského děkana P. Václava Františka Vaňka (t 1862) ve farní kronice se nám podařilo rekonstruovat výtvarné prostředí Ve1var v baroku.

socha sv. Jana NepomuckéhoPřed Pražskou branou se nalézala nedávno restaurovaná socha sv. Jana Nepomuckého (1730), před Roudnickou branou stál sv. Josef (1745) od sochaře Augustina Střebského (dnes vedle chrámu sv. Kateřiny), kterého doprovázela zaniklá skulptura sv. Jana Nepomuckého. Rovněž od Augustina Střebského, který se ve Velvarech usadil, (mimochodem stal se otčímem Janu Ev. Koželuhovi) pocházel sv. Václav (1746) situovaný před Chržínskou branou. Její podstavec byl po zániku sochy sv. Václava upraven jako soklová část kovového kříže (1928) při cestě k malovarskému kostelu. Od Slaného zase vítala příchozího Panna Maria karlovská. Její posvátný obraz se původně nalézal na oltáři kostela sv. Apolináře v Praze na Karlově. Malíř Jan Jiří Heinsch se v roce 1697 pokusil znázornit zjevenou pravdu katolické věrouky - tajemství vtěleného Slova a mateřství Panny Marie. Z Karlova se rozšířil kult Panny Marie karlovské po celých Čechách a v našem regionu nalezla své zbožné ctitele právě na Velvarsku. Byl jí zasvěcen oltář v kostele sv. Stětí Jana Křtitele v nedalekém Hospozíně. Sochu Panny Marie karlovské nalézáme v blízkém Chržíně a chránila i obyvatele domu čp. 115 na velvarském rynku, ti si jejídrobnou sochu umístili v nice nad vstupem do domu.

Paládium Panny Marie staroboleslavskéDalší mariánskou památkou českého baroku uctívanou ve Velvarech bylo Paládium Panny Marie staroboleslavské. Tento starobylý mariánský reliéf, kterému se připisuje zázračný původ a provází jej tradiční svatováclavská úcta, se dodnes pietně chová ve staroboleslavském kostele. Památka měla za třicetileté války pohnuté osudy a představovala po Bílé hoře, v době ohrožení českého národa, ochranný odznak království. Ve Velvarech o tom svědčí kamenný reliéf Panny Marie staroboleslavské (Vlrgo tVae Pro Us beneDICtlo stet sVper VrbeM - chronogram - 1674), který dal zhotovit slánský hejtman Ondřej Hartman z Klarštejna. Paládium bylo původně umístěno na průčelí obecního domu, později zdobilo závěr kněžiště velvarského farního kostela, a na začátku našeho věku bylo přeneseno do výklenku hřbitovní zdi. Oltář Paládia staroboleslavského se nacházel i v malovarském kostele Všech svatých.

 

mariánský obeliskDominantní sochařské dílo baroku však představuje morový mariánský obelisk z let 1716 - 1719. Jeho autor František Tollinger (t 1718) nejdříve, tak jak to u takových zakázek bylo obvyklé, předložil radním ukázkový model, jehož soklová část je dodnes uložena ve velvarském muzeu. Ikonografie sloupu vychází z barokní zbožnosti, kdy si věřící vyprošovali od Boha a Matky nebes ochranu před pohromami a nemocemi, v tomto případě měli na paměti i morovou nákazu, která Velvary v roce 1713 postihla. V první etáži spatříme reliéfy s výjevy ze života Panny Marie - Zvestování, Navštívení, Uvedení do chrámu. Na západní straně nalezneme reliéf ochránkyně proti moru - sv. Rozálie. Nad římsou jsou znaky zemí Koruny české a Velvar, které na architektonicky rozvinutých nárožích doplňují sochy sv. Václava, sv. Floriána, sv. Prokopa a sv. Šebestiána. Vlastní obelisk je pokryt obláčky s anděly, kteří nesou symboly invokací mariánských litanií, a statue graduje postavou Panny Marie Immaculaty. Sochařská práce, byť poněkud strnulejší, ale evidentně ovlivněná estetikou dynamického baroku, svým rozsahem potlačuje dílo kameníka Antonína Falkeho (umřel před r. 1719), který patrně dodal architektonické prvky a upravil kamenný sokl se sloupky. Obelisk definitivně dokončil zřejmě Matěj Tollinger, který převzal sochařskou dílnu po smrti svého otce a jehož autorský podíl na velvarském sousoší byl patrně asi rozsáhlejší, než se dosud předpokládalo.

mariánský obeliskV baroku byla v podstatě uzavřena umělecká výzdoba velvarských kostelů. Ve farním kostele sv. Kateřiny se v roce 1723 nacházelo pět stálých oltářů, a to sv. Kateřiny, sv. Judy Tadeáše, Panny Marie bolestné, Tří králů a sv. Jana Nepomuckého. Oltář s obrazem sv. Judy, údajně dílo velvarského rodáka Mikuláše Tieleho z roku 1690, nám opět připomíná faráře P. Matěje Maxmiliána Jodla (* 1650 X 1719), o jehož energické povaze svědčí i zdařilý portrét dnes uložený v městském muzeu. Děkanova úcta k sv. Judovi Tadeášovi se ostatně promítla i ve výzdobě průčelí fary, kde je ve výklenku umístěna socha tohoto apoštola. Právě fara byla podstatněopravena za Jodlova děkanátu, kdy v roce 1700 uzavřel smlouvu s pražským stavitelem Šimonem Panetiem.

Zbožnost velvarských se neobracela jen k soše Panny Marie na náměstí, ale v baroku bylo obnoveno mariánské bratrstvo zasvěcené BolestnéMatce Boží. Jeho činnost potvrdil papež Klement XI., který tak vyhověl prosbě Velvarských, a to listem ze dne 13. 1. 1719. Členové bratrstva rozjímali u raně barokní sochy Panny Marie bolestné, která se dodnes nalézá ve skříňovém oltáři v kněžišti kostela sv. Kateřiny. lnteriér byl ještě doplněn oltáři z pražské Vlašské kaple, odkud je roku 1791 v dražbě koupil ze zrušeného vlašského sirotčince velvarský děkan P. Matěj Drobílek za 772 zl. Do Velvar tehdy přibyla hlavní mrarnorová oltářní architektura, kterou v roce 1854 obohatil obraz sv. Kateřiny - patronky města Velvar od Josefa Hellicha. Z nákupu rovněžpocházejí oba boční mramorové oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele s obrazy od Josefa Redelmayera (1727 -1788) z roku 1777.

Bývalá fara - pečovatelský důmI v hřbitovním kostele sv. Jiří se v baroku objevilo několik cenných památek. V roce 1687 sice objednali Velvarští u jednoho rakovnického malíře návrh na zařízení hlavního oltáře, ale teprve v roce 1698 byla uzavřena smlouva mezi Janem Augustinem Klouzalem, Václavem Kehnerem a pražským řezbářem Janem Jakubem Harscherem ohledně zhotovení hlavního oltáře. Z pramenů víme, že nad obrazem sv. Jiří se nacházel v nástavci archanděl Michael, obé patrněod malíře Josefa Dittmana z Mostu, přičemž Dittmanův sv. Jiří byl v roce 1879 nahrazen malbou Petra Maixnera. Z původního vybavení připomeňme ještě oltář sv. Isidora, který upomínána slavné barokní poutě Velvarských do Budeniček u Zlonic k poutnímu chrámu sv. Isidora, jehož úctu šířil v kraji Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna.

Malovarský kostel Všech svatých, v nedávné době zcela zničený, nesl na hlavním raně barokním oltáři dnes nezvěstný obraz Českého nebe(1694) od velvarského malíře Františka Tobiáše. Zachovalo se pouze několik barokních plastik dnes uložených v městském muzeu

Ze stavitelského umění baroku připomeňme ještě dvě drobné architektury z období děkanátu P. Matěje Jodla. Kaple sv. Kříže na hřbitově vznikla v r. 1714 a byla zbořena již v roce 1807. V roce 1856 byl na tomto místě, ve výklenku ve hřbitovní zdi, zasazen k silnici kovový kříž a dnes je zde paladium P. Marie staroboleslavské. Druhá kaple byla vystavěna rovněž v roce 1714 pod Radovičem u studánky a zasvěcena Nejsvětější Trojici, kde v křížové dni, při konaném tam druhém stání a modlení posvěcena bývá, proto se vůbec "svěcená studánka" ..od starodávna jmenuje.

Velvary se zapsaly i do dějin české a evropské hudby. V jedné z chalup na Slánském předměstí Velvar se narodil 14. 12. 1738 Jan Ev. Antonín Koželuh (t 3.2.1814), který po studiích v jezuitské koleji v Březnici působil na kůru v Rakovníku, později odešel do Vídně a poté ke křižovníkům do Prahy, v roce 1784 byl ustanoven ředitelem kůru chrámu sv. Víta: v Praze. Zatímco tvůrčí práce Jana Antonína byla především spjata s prostředím svatovítské katedrály, jeho bratranec Leopold Koželuh (* 26. 6. 1747 Velvary) tvořil převážně ve Vídni. Z jeho dílaalespoň uveďme kantátu ke korunovaci císaře Leopolda II. v Praze (1792). Přes stížnost Antonína Salieriho byl nakonec právě Leopold Koželuh potvrzen po Mozartovi jako dvorní skladatel a komorní kapelník. Další z rodiny Koželuhů Antonín Tomáš (* 9. 12. 1752 Velvary) měl nakladatelství hudebnin ve Vídni a vydával zde skladby nejen svého bratra Leopolda, ale i díla Mozartova.

Za zmínku snad stojí i návštěva jezuitského misionáře Antonína Koniáše T.J., který přišel do Velvar 18. května 1755, aby zahájil v městě duchovní cvičení a při této příležitosti provedl i prohlídku knihoven a archivu. Od něho také pocházejí zásahy v řadě knih, které jsou v městském archivu a okolních knihovnách uloženy. Světlejší podobu baroku na druhé straně reprezentuje velvarský rodák dominikán P. Norbert Sekera O.P. (* 1737 t 1799 Litoměřice), misionář, který působil v Turecku a později byl ustanoven profesorem teologie v klášteře sv. Sabiny v Římě.