Úřední deska

úřední deska

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Aktuální počasí

Počasí dnes:

12. 12. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť, v Čechách od 600m srážky sněhové. Denní teploty 4 až 8°C, na východě zpočátku až 11°C, během odpoledne od západu ochlazování. Noční teploty 2 až -2°C.

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 16
DNES: 573
TÝDEN: 1384
CELKEM: 593501

mojeiD na našich stránkách!

Ti z vás, kteří navštěvují pravidelně naše internetové stránky, si určitě všimli, že se na nich objevila nová ikonka „mojeID“. Přes tuto službu se nyní můžete snadno a rychle přihlásit jak k novým anketám, tak i k několika tisícům dalších služeb na českém internetu. Nám na úřadě pak mojeID přináší nové možnosti v komunikaci s vámi, občany Města Velvary. Více informací naleznete zde.

Nabídky práce v regionu Velvary

Nabídky práce v regionu Velvary

Obsah

530 let města 

1. část - Z historie našwho města
2. část - Nejvýznamnější památky ve městě
3. část - Významné osobnosti Velvar
4. část - Zmínky o Velvarech v listinách a majestátech
5. část - Městské muzeum, centrum kultury ve městě

 1.část - Z historie našeho města

Historické město Velvary leží v krajině, která patří svou polohou i utvářením k Podřipsku.

Vznik a rozvoj středověké osady v místě dnešních Velvar byl vyvolán prastarou obchodní cestou, jdoucí od Prahy přes Tursko a Velvary na Roudnici nad Labem a směřující do Horní Lužice. Z ní se za obcí Velvary odpojovala cesta zvaná Saská (Chlumecká), vedoucí přes Litoměřice do Drážďan. Vzdálenost od panovnického centra do Velvar odpovídala jednodennímu pochodu zvířat s nákladem. Pravděpodobně zde vznikly nejprve zájezdní krčmy, u kterých se postupně usazovali obchodníci a řemeslníci a osada se proměňovala v tržní ves. Nejstarší písemná zmínka o Velvarech pochází z roku 1282, kdy jsou jmenovány ve výčtu majetků vyšehradské kapituly. Z nejstarších pramenů není přesně patrno, jaký byl správní vývoj města. Po roce 1357 připadla osada královské koruně a Karel IV. ji zřejmě povýšil na městečko. Kdy Velvary získaly městská práva, není zcela jisté. Při velkém požáru v roce 1482 shořel městský archiv a s ním i důležité listiny a privilegia. Král Vladislav II. Jagellonský proto v listopadu téhož roku svým majestátem potvrdil Velvarům práva a výsady obsažené ve shořelých listinách, včetně svého majestátu ze 4. dubna téhož roku, jímž městečko Velvary na město vyzdvihuje. Oba majestáty se zachovaly a jsou dnes uloženy v SOA Praha, SOkA Kladno. Postupem let získávalo město další výsady, rozmáhalo se stavebně a hospodářsky sílilo. Od roku 1593 si Velvary přikládaly natrvalo přívlastek královského města, avšak přímo v textech panovnických majestátů se výslovného jmenování královským městem zdejší obec dočkala až v 2. polovině 18. století a to v listinách Marie Terezie a Josefa II. Královským městem pod ochranou nejvyššího purkrabího zůstaly Velvary až do konce roku 1848. Důkazem, že nebyly městem poddanským, je také skutečnost, že tu vždy bývala rychta. Rychtář byl královský úředník, který stál v čele městské správy. Již za krále Vladislava II. Jagellonského Velvary tuto rychtu koupily a v roce 1480 dosáhly zřízení purkmistrovského úřadu, takže obec nadále řídili konšelé s purkmistrem. Od roku 1553 pak býval v čele rady první konšel zvaný primas či primátor. Konšelů bývalo zpravidla dvanáct a v purkmistrovském úřadě se střídali vždy po měsíci. Tento stav trval do zrušení primátorského úřadu v roce 1784.

Rozkvět renesančních Velvar přetrhla třicetiletá válka. Město bylo několikrát vydrancováno a v roce 1639 na rozkaz švédského generála Banéra vypáleno. Z následků třicetileté války se Velvary těžce a pomalu vzpamatovávaly a teprve počátkem 19. století dosáhly velikosti, kterou měly před rokem 1620. Stavební ruch a obnova města začaly již koncem 17. století, kdy původně renesanční vzhled Velvar dostává barokní překryv. Zásluhu na tom měli především dva primasové a vynikající hospodáři Jan Augustin Klouzal a Florián Mikulovský. Za hospodářské správy prvního z nich se zvýšily obecní důchody a uskutečnilo se mnoho staveb a oprav. To vše bylo možné především proto, že primas Klouzal hledal nové možnosti využití městského majetku: do provozu byla uvedena nová cihelna, otevřeny opukové lomy, pila a rozšířena obecní vinice u Podhorního mlýna. Florián Mikulovský (v úřadě 1760-1776) byl vzdělaný muž se širokým rozhledem a bývá označován za nejzasloužilejšího velvarského primátora. Roku 1759 si od města pronajal na 12 let veškeré dvory, mlýny, hospody, pivovar i ostatní reality a zvelebil je. Jako primas zlepšil i veškeré další městské důchody a podařilo se mu vymanit obec z vleklých dluhů. Jeho dodnes zřetelným dílem je Velvarský les nad Velkou Bučinou vysázený v letech 1764-1765.

Velký význam pro rozvoj města měly správní reformy po roce 1848. V roce 1849 byl ve Velvarech zřízen okresní soud, který zde působil až do roku 1953, a berní úřad. V letech 1854-1868 byly Velvary dočasně sídlem smíšeného politicko-soudního okresního úřadu. V roce 1868 připadl soudní okres Velvarský do obvodu okresního hejtmanství Slánského a v roce 1913 do obvodu okresního hejtmanství Kralupy n. Vltavou.

Po polovině 19. století se měnil i vzhled města, rozvíjelo se hospodářství i kulturní a spolkový život. V 60. letech 19. století zde působilo studentské ochotnické divadlo, které zásadní měrou přispělo k posílení českého jazyka ve velvarské společnosti. Od svých počátků byly Velvary zemědělským městem, a přestože zde vznikly i menší průmyslové podniky, jako zemědělské středisko se rozvíjely i ve 20. století. Dnes jsou Velvary především městem historie, památek a klidného života.

 2.část - Nejvýznamější památky ve městě

Nejvýznamnější památky ve městě - viz fotogalerie

Kostel sv. Kateřiny
Původně gotický kostel je poprvé připomínán jako farní v roce 1337. Nejcennější dochovanou částí pozdně gotické přestavby z let 1450-87 je dnešní sakristie s fragmenty nástěnných maleb. Renesanční úpravy z let 1580-1604 se zachovaly uvnitř kostela v podobě literátské kruchty a zaklenutí lodi sítí štukových žeber. Koncem 17. století byl kostel upraven v barokním slohu architektem Pavlem Ignácem Bayerem. Vnější renesanční i barokní prvky zanikly s novogotickou přestavbou kostela počátkem 20. století.

Kostel Všech svatých
Jednolodní kostel s obdélným presbytářem je původně raně gotickou stavbou, která byla v průběhu věků několikrát přestavována, gotický především interiér kostela. Kostel stojí na katastru původně samostatné osady Malovary, která s městem Velvary postupně splynula. Dnes ji připomíná název Malovarská ulice.

Pražská brána
Byla postavena v roce 1580 vlašským stavitelem Bartolomějem Vlachem na základech starší, zřejmě gotické brány. Byla součástí opevnění města, které se koncem 16. století skládalo ze čtyř bran, malé postranní branky zvané fortna, hradeb, zpevněných na několika místech masivními baštami a vodních příkopů. Přes příkopy pak k branám vedly dřevěné mosty a lávky. Pražská brána je přístupná celoročně na požádání v Městském muzeu Velvary. Konají se zde příležitostné výstavy.

Stará fortna
Na dnešním Třebízského náměstí poutá pozornost malebný průchod domem čp. 203. Ten vznikl asi v roce 1608 nebo 1609, jako součást cesty z města k obecnímu mlýnu Netušilovskému (dnes Přední mlýn), zahradám a loukám. Stavebníkem tohoto domu byl Petr Vlach, italský zedník, jenž do Velvar přišel se svým bratrem Bartoněm Vlachem, stavitelem Pražské brány. Průjezd byl z obou stran uzavřen pevnými vraty.

Reduta, nám. Krále Vladislava čp. 57, dům zvaný též Dryjáčníkovský je příkladem mohutného renesančního domu průjezdového typu. V letech 1554-1582 náležel Jiřímu Pecharovi, zvanému Dryjáčník (připravoval a prodával léky- dryjáky), významnému měšťanovi, který založil kostel sv. Jiří a špitál za Pražskou bránou. Kolem roku 1600 ho dal upravit další významný velvarský měšťan a primátor města Jan Bárta Brandýský. Autorem přestavby byl zřejmě italský stavitel Santin Malvazione. Dům byl později upravován ještě v 19. století. Dnes je památkově chráněn.

Bártovský dům, nám. Krále Vladislava čp. 8 - vyobrazení štíra v kartuši na průčelí domu reprezentuje měšťana Jana Bártu Brandýského, kterému dům vlašský stavitel Santin Malvazione postavil v roce 1612. Přes pozdější přestavby představuje svým průjezdem s hřebínkovou klenbou a bosovanými portály téměř intaktně zachovanou památku z počátku 17. století.

Kostel sv. Jiří 
Hřbitovní kostel vybudovaný v letech 1613-1616 nákladem města a nadáním Jiřího Pechara, významného velvarského měšťana, který se však stavby nedožil. Kostel je největším dílem vlašského stavitele Santina Malvazione. Jednolodní architektura tohoto hřbitovního kostela představuje jedinečný příklad renesančního umění v regionu, pohledově se uplatňuje především výstavným čtyřetážovým volutovým štítem. Průčelí stavby zdobí vstupní portál pojatý už v duchu manýrismu.

Radnice čp.1
Mohutná renesančně-barokní stavba s podloubím vznikala v důsledku pohnutých dob v několika etapách. Přízemí postavil v roce 1618 pravděpodobně vlašský stavitel Santin Malvazione, kamenickou práci provedl H. J. Bragatius de Serponto. Stavbu přerušila třicetiletá válka a teprve v letech 1722-23 v ní pokračoval Jan Wolf. Radikálně byla radnice přestavěna 1793-97 podle návrhu Ignáce Palliardiho. V polovině 19. století byla barokní harmonie stavby částečně porušena přístavbou severního a jižního křídla pro potřeby okresního soudu.

Mariánský sloup z roku 1716- 1719
Velvarské náměstí zdobí dominantní sochařské dílo barokních sochařů Františka a Matěje Tollingerů a kameníka Antonína Falkeho. V první etáži podstavce jsou umístěny reliéfy Zvěstování Panny Marie, Navštívení Panny Marie, Uvedení Panny Marie do chrámu a reliéf ochránkyně proti moru sv. Rozálie. Nad římsou jsou v barokních kartuších znaky zemí Koruny české a Velvar, na architektonicky rozvinutých nárožích podstavce stojí sochy sv. Václava, sv. Floriána, sv. Prokopa a sv. Šebestiána. Vlastní obelisk, pokrytý obláčky s anděly nesoucími symboly mariánských litanií, vrcholí sochou Panny Marie Immaculaty. Ikonografie sloupu vychází z barokní zbožnosti. Matka nebes představuje ochranu před pohromami a nemocemi. V případě Velvar měli stavitelé na paměti i morovou nákazu, která město v roce 1713 postihla.

Panská hospoda - dům čp. 10 na náměstí
Dnešní barokní budova byla postavena v letech 1696-98 podle návrhu známého barokního stavitele Pavla Ignáce Bayera. Stavba stojí na místě vyhořelého renesančního hostince, k němuž se váže příběh, který dal vznik známé písničce Ó, Velvary...

Budova děkanství (dnes DPS) , Slánská ul. 198,  
Barokní patrová nárožní budova, nynější podoba pochází z přestavby kol. r. 1700 stavitelem J. Š. Panetiem, ve výklencích na nároží sochy sv. Judy a sv. Salvátora. Dvůr byl upraven na tzv. areál volného času, jehož součástí je Galerie na špýcharu s etnografickou expozicí Městského muzea Velvary a stálou výstavou obrazů ak. mal. Jiřího Corvina.

Kamenný reliéf Panny Marie Staroboleslavské ve zdi hřbitova u kostela sv. Jiří ve Velvarech, barokní památka.

Socha sv. Jana Nepomuckého, 1730, naproti kostelu sv. Jiří

Kaplička Nejsvětější Trojice, postavená v roce 1714 u studánky Svěcenky pod Radovičem u Velvar. Kdysi lidé věřili, že pramen studánky je zázračný a pomáhá léčit především oční neduhy. Svého času se zde bydlel i poustevník.

 3.část - Významné osobnosti Velvar

Václav Klement nar. 16.10. 1868 ve Velvarech Slánská ul.čp. 170.
zem. 14.8. 1938 v Mladé Boleslavi
Patří k průkopníkům automobilového průmyslu v Čechách. Jeden ze zakladatelů firmy Laurin & Klement, dnešní Škoda Mladá Boleslav.

Jan Antonín Koželuh nar. 14.12. 1738 ve Velvarech, Slánská ul. čp. 174
zem. 3.2. 1814 v Praze
Významný skladatel chrámové hudby 18. století, v počátcích své tvorby ho lákalo i divadelní prostředí a byl prvním Čechem, který složil operu- ovšem v italském duchu a také italsky zpívanou, jak bylo tehdy v módě. Celkový počet jeho skladeb je odhadován na 400, velká část jeho děl je mimořádně osobitá a má vysokou technickou i uměleckou úroveň. Od roku 1784 působil jako regenschori Svatovítské kapituly, byl též významným hudebním pedagogem.

Leopold Koželuh nar.26.6 1747 ve Velvarech, Slánská ul. čp. 192 / bratranec Jana Antonína/
zem. 7.5. 1818 ve Vídni
Proslulý hudební skladatel, klavírní virtuóz a stoupenec kladívkového klavíru, jemuž dával přednost před cemballem a složil také množství skladeb pro klavír, vyhledávaný pedagog
/ dvorním učitelem hudby na císařském dvoře Josefa II./. Korunovační kantáta u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem vzbudila větší ohlas než skladba Mozartova.
Znal se s Mozartem a byli pravděpodobně v určitých chvílích konkurenti, přátelil se s Josefem Haydnem, bývá označován jako předchůdce L. v. Beetowena.

Karel Krohn nar. 1846 v Bratkovicích
zem. 1913 ve Velvarech
Zakladatel velvarského hasičského sboru- 1. českého dobrovolného hasičského sboru,
starosta města Velvary.

Berta Mühlsteinová nar. 30.7. 1841 ve Velvarech čp. 220
zem. 24.8. 1887 v Praze
Spisovatelka, básnířka a feministka, spolupracovnice a přítelkyně Karoliny Světlé, členka a po určitou dobu i jednatelka Amerického klubu dam, známého spolku představitelek ženského hnutí v Čechách 2. pol. 19. století.

PhDr. Ferdinand Stiebitz nar. 7.7. 1894 ve Velvarech Slánská ul. 119
zem. 10.10. 1961 v Brně
Profesor klasické filologie a děkan na filozofické fakultě Masarykovy university, vynikající znalec antické kultury a známý překladatel antické literatury.

PhDr. Václav Nebeský nar. 10.3. 1889 ve Velvarech, Chržínská ul.
zem. 4.4. 1949 v Praze
Přední výtvarný estetik, znalec umění a výtvarný kritik, profesor estetiky na UMPRUM škole v Praze, vnuk básníka Václava Bolemíra Nebeského.

Prof. Ferdinand Vaněk nar. 18.12. 1849 ve Velvarech, nám. Krále Vladislava 7
zem. 29.3. 1939 v Klatovech
Středoškolský profesor a historik, působil v oboru ochrany uměleckých a historických památek, žil v Klatovech, ilustroval Vančurovy: "Dějiny města Klatov".

Zdeněk Kratochvíl 1865-1942
Malíř a karikaturista, žil a tvořil ve Velvarech v letech 1919-1929, bydlel v Panské hospodě- nám. Krále Vladislava 10.

Santin / Santini/ Malvazione nar.? zem. 1626 ve Velvarech
Velvarský architekt a stavitel období renesance pocházel z Itálie. Do Velvar přišel koncem
16. století za svými strýci Petrem a Bartolomějem / Bartoněm/, kteří zde působili jako zedničtí mistři. Bartoň postavil v roce 1580 Pražskou bránu. V roce 1600 byl Santin přijat za velvarského měšťana, oženil se zde a postavil si ve Velvarech dům v severní části dnešního hotelu Záložna na náměstí. Dílo Santina Malvazione: dům čp. 8 na náměstí, pravděpodobně i přestavba domu č. 57, kostel sv. Jiří, hradba od Pražské brány k bývalé studánce / dnes Hradební ulice/ a opravy dalších částí hradeb, městský pivovar, přestavba cihelny, hned po svém příchodu do Velvar se spolu se svými strýci možná podílel i na renesanční přestavbě kostela sv. Kateřiny.

Emanuel Adam Homolka nar. 24.12. 1796 ve Velvarech, Slánská ul. 195
zem. 11.11. 1849 v Praze
- zakladatel předního houslařského rodu

Ferdinand August Vincenc Homolka nar. 19.1. 1828 ve Velvarech
zem. 22.11. 1890 v Praze
- význačný mistr houslař zvaný též "pražský Stradivari"

JUDr. Karel Treybal nar. 2.2. 1885 v Praskolesích u Hořovic
zem. 2.10. 1941
Přednosta okresního soudu ve Velvarech, šachový velmistr / porazil legendárního Alexandra Aljechina /. Za německé okupace se znelíbil velvarské organizaci nacistické Vlajky, byl udán, zatčen gestapem a po čtyřech měsících věznění popraven.

 4.část - Zmínky o Velvarech v listinách a majestátech

Literatura: Vacek, František: Paměti královského města Velvar, Praha 1884
Čermák, Josef: Z dějin královského města Velvar ve XIV. - XVIII.věku, in: 50 let Městské spořitelny ve Velvarech, 1891 - 1941, Velvary 1941
Haas, Antonín: Soupis privilegií měst a městeček ve Středočeském kraji od roku 1526, Středočeský sborník historický 6, 1971, str 126 - 161

1282 "villae vel bona in Choleč, Týnec, Zákolan, Velvar etc." - vyšehradský probošt Petr vrací z podnětu Václava II. na základě listiny z doby Václava I. a dalších neprávem držené statky kapitule Vyšehradské

1356 Karel IV. uvádí Velvary ve stvrzovací listině mezi statky probošství Vyšehradského

1381, 8.6. "civitas" (První provolací kniha desk dvorských 1380 - 1394) - král Václav IV. daroval Petru z Kostě řečenému z Vartenberka, toho času purkrabí pražskému dědictví po Matěji Hynkovcovi z Velvar, který je ku městu Velvarům a k purkrabství pražskému připojil

1391 "civitas" (První provolací kniha desk dvorských 1380 - 1394)

1399, 30.1. "in civitate Welvar" (Druhá kniha provolací desk dvorských 1395 - 1410) - Václav IV. oznamuje písaři desk dvorských Sezemovi, že své právo k polím a domu v městě Velvarech, které naň spadlo po smrti tamního měšťana Vaňka, daroval svému kuchaři Janovi řečenému Mls k manství Vyšehradskému a nařizuje, aby mu na ty statky vydal provolací list a uvedl jej v jejich držení, jestliže vskutku na krále připadly

1467, 13.11. "protož přikazujem všem úředníkom našim a zvláště purkrabí Pražskému a purgmistru, konšelom Velvarským y jiným všem našim věrným, aby řečenému Vítkovi i dědicom jeho v drženii a požívanii řečené rychty y všech práv /.../ překážek nečinili" (Darovací listina Jiřího z Poděbrad pro Vítka Krejčího z Velvar)

1482, 4.4. "jyž psanee městečko Velvary za město vyzdvihujeme" (První Majestát Vladislava II. Jagellonského)

1482, 11.11. "měštiane města Velvar /.../ teež město Velvary shořelo" (Druhý Majestát Vladislava II. Jagellonského)

1497, 16.6. "někteřii staršii města našeho Velvar věrni milii" (Třetí Majestát Vladislava II. Jagelonského)

1529, 5.6. "že jsme prošeni od opatrných purgmistra, konšely všii obce města Velvar" (Majestát Ferdinanda I. - Orig. perg. v OA Kladno)

1579, 8.7. "abychom opatrným purgmistru a konšeluom y všy obcy města Velvar, k témuž ouřadu nejvyzšího purgkrabstvii Pražského pod správu jeho náležějícym" (První Majestát Rudolfa II. - Orig. perg. v OA Kladno)

1593, 26.2. "prošenii od opatrných purgmistra a konšeluov města Velvar" (Druhý Majestát Rudolfa II. - Orig. perg. v OA Kladno)

1597, 27.6. "že již od dosti dávného času úřad konšelský v městě Velvarech se neobnovoval a že toho, aby obnoven byl, potřeba ukazuje" (Příkaz Rudolfa II. purkrabímu Pražskému)

1612,12.9. Matyáš II. potvrzuje privilegia (Zmínka v SÚA - SM P 106, V 7)

1631, 12.3. "yakož jsme od opatrných purgmistra a konšelův y na místě všy obce města Velvar /.../ prošeni" /.../ chtíti ráčíme, aby toto týchž privilegií jich naše potvrzení jednomu každému na jeho právě a spravedlnosti bez újmy bylo a na žiadného z týchž měšťanův Velvarských, jenž by pravým následovníkem nadepsaného pravého našeho náboženství katholického Římského a poslušným synem cyrkve svaté nebyl, se nevztahovalo" (Majestát Ferdinanda II. - Orig. perg. v OA Kladno)

1652, 15.11. Ferdinand III. potvrzuje privilegia (Orig. perg. v OA Kladno)

1733, 2.6. "jsme od purkmistra, konšelův a celé obce města Velvar v království našem dědičném Českém za tu císařskou a královskou milosť poníženě prošeni" /.../ ?kteréžto jich suplikujících již nabytá privilegia a obdarování, takto slovo od slova znějí: ?My Ferdinand III. atd. (Následuje list císaře Ferdinanda III. ze dne 15.listopadu 1652 i s vloženými do něho majestáty z r. 1497, 1593, 1607, 1612 a 1631, kteréžto listy královské dosti věrně na pergamenu jsou opsány)" (Majestát Karla VI. - Orig. perg. v OA Kladno)

1747, 19.12. Marie Terezie potvrzuje privilegia (Orig. perg. v OA Kladno)

1784, 31.8. "dass uns Bürgermeister und Rath der königlichen unter Oberstburggräflichen Schutz stehenden Stadt Welwarn, Rakonitzer Kreises" (Majestát Josefa II. - Orig. perg. V OA Kladno) Vloženy majestáty Karla VI., Ferdinanda III., Vladislava II., Rudolfa II., Matyáše, Ferdinanda II. v roce 1747 potvrzené slovy a podpisem císařovny Marie Terezie. Josef II. na základě tohoto potvrzení též potvrzuje městu Velvary jeho práva a povoluje pátý výroční trh

1795, 20.11. "dass uns Bürgermeister, Rath und die ganze gemeinde der königlichen, unter oberstburggräflichen Schutz stehenden Stadt Welwarn, Rakonitzer Kreises/.../" (Majestát Františka II. - Orig. perg. v OA Kladno) Potvrzení práv pokud nejsou a nebudou v rozporu s novými zákony říšskými a zemskými - viz např. Toleranční patent atd.

 5.část - Městské muzeum, centrum kultury ve městě

Počátky muzejních sbírek souvisejí s Národopisnou výstavou českoslovanskou (1895), kde se Velvary představily souborem nejrůznějších památek (městské knihy, pečeti, památky cechovní, spolkové, předměty týkající se živností a řemesel, památky staré Panské hospody a k jejím dějinám náležející písně ?Ó Velvary", sbírka zbraní, hodin a další předměty) Velká část těchto předmětů se pak stala základem sbírek samostatného Městského muzea pro veřejnost slavnostně otevřeného 11. prosince 1932 v přízemí historické radnice na náměstí. Ozdobou skromné expozice byly především archeologické sbírky. Poté se Městské muzeum z nejrůznějších důvodů několikráte stěhovalo. Až v roce 1982 získalo prostory v Pražské ulici v domě čp. 109, jehož historie sahá do začátku 16. století. V držení domu se do roku 1854, kdy dům koupila obec, vystřídalo mnoho majitelů, většinou řemeslníků. Od roku1854 do konce 70. let 20. století se dům stal sídlem městského úřadu. Dům byl poté několikráte přestavován, naposledy v roce 1908.

Návštěvník se ve stálé expozici seznámí s bohatou historií Velvar a okolí. Dávnou minulost dokládají archeologické nálezy od starší doby kamenné po raný středověk, poté volně navazuje historie města od 13. století do počátku 20. století. Součástí expozice jsou soubory obrazů s náboženskou tématikou z 16. až 18. století, pocházející z Velvar i okolí. Hodnotné jsou obrazy významných českých malířů 2. poloviny 19. století, odkázané muzeu ve 40. letech 20. století statkářem a kulturním mecenášem Oldřichem Brtníkem.

Městské muzeum současně spravuje dva významné obrazové fondy reprezentující české malířství XX. století. V první řadě se jedná o část díla Jiřího Karse (1880-1945), rodáka z nedalekých Kralup nad Vltavou. Druhým malířem je Jiří Corvin (1931-2004), jehož obrazy jsou vystaveny v bývalém špýcharu děkanství. Zde si návštěvníci můžou prohlédnout i etnografickou expozici (návštěva špýcharu po dohodě s pracovníkem muzea).

V přízemí muzejní budovy jsou po celý rok pořádány krátkodobé výstavy současných výtvarníků. Sál se secesní ornamentální výzdobou z roku 1908 slouží k pořádání koncertů, přednášek a dalších kulturních akcí a vzdělávacích programů.

Jitka Kůrková