Úřední deska

úřední deska

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3

Aktuální počasí

Počasí dnes:

21. 11. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo déšť, na SV od 600m srážky sněhové. Denní teploty 5 až 9°C. Noční teploty 4 až 0°C.

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 13
DNES: 371
TÝDEN: 1091
CELKEM: 578277

mojeiD na našich stránkách!

Ti z vás, kteří navštěvují pravidelně naše internetové stránky, si určitě všimli, že se na nich objevila nová ikonka „mojeID“. Přes tuto službu se nyní můžete snadno a rychle přihlásit jak k novým anketám, tak i k několika tisícům dalších služeb na českém internetu. Nám na úřadě pak mojeID přináší nové možnosti v komunikaci s vámi, občany Města Velvary. Více informací naleznete zde.

Nabídky práce v regionu Velvary

Nabídky práce v regionu Velvary

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

 Historie města

Historie města, Nejvýznamnější památky ve městě, Významné osobnosti města, Mezníky v historii

Historické město Velvary leží v krajině, která patří svou polohou i utvářením k Podřipsku.

Vznik a rozvoj středověké osady v místě dnešních Velvar byl vyvolán prastarou obchodní cestou, jdoucí od Prahy přes Tursko a Velvary na Roudnici nad Labem a směřující do Horní Lužice. Z ní se za obcí Velvary odpojovala cesta zvaná Saská (Chlumecká) vedoucí přes Litoměřice do Drážďan. Vzdálenost od panovnického centra do Velvar odpovídala jednodennímu pochodu zvířat s nákladem. Pravděpodobně zde vznikly nejprve zájezdní krčmy, u kterých se postupně usazovali obchodníci a řemeslníci a osada se proměňovala v tržní ves. Nejstarší písemná zmínka o Velvarech pochází z roku 1282, kdy jsou jmenovány ve výčtu majetků vyšehradské kapituly. Z nejstarších pramenů není přesně patrno, jaký byl správní vývoj města. Po roce 1357 připadla osada královské koruně a Karel IV. ji zřejmě povýšil na městečko. Kdy Velvary získaly městská práva, není zcela jisté. Při velkém požáru v roce 1482 shořel městský archiv a s ním i důležité listiny a privilegia. Král Vladislav II. Jagellonský proto v listopadu téhož roku svým majestátem potvrdil Velvarům práva a výsady obsažené ve shořelých listinách, včetně svého majestátu ze 4. dubna téhož roku, jímž městečko Velvary na město vyzdvihuje. Oba majestáty se zachovaly a jsou dnes uloženy v SOA Praha, SOkA Kladno. Postupem let získávalo město další výsady, rozmáhalo se stavebně a hospodářsky sílilo. Od roku 1593 si Velvary přikládaly natrvalo přívlastek královského města, avšak přímo v textech panovnických majestátů se výslovného jmenování královským městem zdejší obec dočkala až v 2. polovině 18. století a to v listinách Marie Terezie a Josefa II. Královským městem pod ochranou nejvyššího purkrabího zůstaly Velvary až do konce roku 1848. Důkazem, že nebyly městem poddanským, je také skutečnost, že tu vždy bývala rychta. Rychtář byl královský úředník, který stál v čele městské správy. Již za krále Vladislava II. Jagellonského Velvary tuto rychtu koupily a v roce 1480 dosáhly zřízení purkmistrovského úřadu, takže obec nadále řídili konšelé s purkmistrem. Od roku 1553 pak býval v čele rady první konšel zvaný primas či primátor. Konšelů bývalo zpravidla dvanáct a v purkmistrovském úřadě se střídali vždy po měsíci. Tento stav trval do zrušení primátorského úřadu v roce 1784.

Rozkvět renesančních Velvar přetrhla třicetiletá válka. Město bylo několikrát vydrancováno a v roce 1639 na rozkaz švédského generála Banéra vypáleno. Z následků třicetileté války se Velvary těžce a pomalu vzpamatovávaly a teprve počátkem 19. století dosáhly velikosti, kterou měly před rokem 1620. Stavební ruch a obnova města začaly již koncem 17. století, kdy původně renesanční vzhled Velvar dostává barokní překryv. Zásluhu na tom měli především dva primasové a vynikající hospodáři Jan Augustin Klouzal a Florián Mikulovský. Za hospodářské správy prvního z nich se zvýšily obecní důchody a uskutečnilo se mnoho staveb a oprav. To vše bylo možné především proto, že primas Klouzal hledal nové možnosti využití městského majetku: do provozu byla uvedena nová cihelna, otevřeny opukové lomy, pila a rozšířena obecní vinice u Podhorního mlýna. Florián Mikulovský (v úřadě 1760-1776) byl vzdělaný muž se širokým rozhledem a bývá označován za nejzasloužilejšího velvarského primátora. Roku 1759 si od města pronajal na 12 let veškeré dvory, mlýny, hospody, pivovar i ostatní reality a zvelebil je. Jako primas zlepšil i veškeré další městské důchody a podařilo se mu vymanit obec z vleklých dluhů. Jeho dodnes zřetelným dílem je Velvarský les nad Velkou Bučinou vysázený v letech 1764-1765.

Velký význam pro rozvoj města měly správní reformy po roce 1848. V roce 1849 byl ve Velvarech zřízen okresní soud, který zde působil až do roku 1953, a berní úřad. V letech 1854-1868 byly Velvary dočasně sídlem smíšeného politicko-soudního okresního úřadu. V roce 1868 připadl soudní okres Velvarský do obvodu okresního hejtmanství Slánského a v roce 1913 do obvodu okresního hejtmanství Kralupy n. Vltavou.

Po polovině 19. století se měnil i vzhled města, rozvíjelo se hospodářství i kulturní a spolkový život. V 60. letech 19. století zde působilo studentské ochotnické divadlo, které zásadní měrou přispělo k posílení českého jazyka ve velvarské společnosti. Od svých počátků byly Velvary zemědělským městem, a přestože zde vznikly i menší průmyslové podniky, jako zemědělské středisko se rozvíjely i ve 20. století. Dnes jsou Velvary především městem historie, památek a klidného života.

 Nejvýznamnější památky ve městě

Kostel sv. Kateřiny, Kostel Všech svatých, Pražská brána, Stará fortna, Reduta, Bártovský dům, Kostel sv. Jiří, Radnice, Mariánská sloup z roku 1716- 1719, Panská hospoda, Budova děkanství, Kamenný reliéf Panny Marie Staroboleslavské,  Socha sv. Jana Nepomuckého, Kaplička Nejsvětější Trojice

 Kostel sv. Kateřiny
Původně gotický kostel je poprvé připomínán jako farní v roce 1337. Nejcennější dochovanou částí pozdně gotické přestavby z let 1450-87 je dnešní sakristie s fragmenty nástěnných maleb. Renesanční úpravy z let 1580-1604 se zachovaly uvnitř kostela v podobě literátské kruchty a zaklenutí lodi sítí štukových žeber. Koncem 17. století byl kostel upraven v barokním slohu architektem Pavlem Ignácem Bayerem. Vnější renesanční i barokní prvky zanikly s novogotickou přestavbou kostela počátkem 20. století.

 Kostel Všech svatých
Jednolodní kostel s obdélným presbytářem je původně raně gotickou stavbou, která byla v průběhu věků několikrát přestavována, gotický především interiér kostela. Kostel stojí na katastru původně samostatné osady Malovary, která s městem Velvary postupně splynula. Dnes ji připomíná název Malovarská ulice.

 Pražská brána
Pražská brána byla postavena v roce 1580 vlašským stavitelem Bartolomějem Vlachem na základech starší, zřejmě gotické brány. Byla součástí opevnění města, které se koncem 16. století skládalo ze čtyř bran, malé postranní branky zvané fortna, hradeb, zpevněných na několika místech masivními baštami a vodních příkopů. Přes příkopy pak k branám vedly dřevěné mosty a lávky. Pražská brána je přístupná celoročně na požádání v Městském muzeu Velvary. Konají se zde příležitostné výstavy.

 Stará fortna
Na dnešním Třebízského náměstí poutá pozornost malebný průchod domem čp. 203. Ten vznikl asi v roce 1608 nebo 1609, jako součást cesty z města k obecnímu mlýnu Netušilovskému (dnes Přední mlýn), zahradám a loukám. Stavebníkem tohoto domu byl Petr Vlach, italský zedník, jenž do Velvar přišel se svým bratrem Bartoněm Vlachem, stavitelem Pražské brány. Průjezd byl z obou stran uzavřen pevnými vraty.

 Reduta
Dům na nám. Krále Vladislava čp. 57, zvaný též Dryjáčníkovský je příkladem mohutného renesančního domu průjezdového typu. V letech 1554-1582 náležel Jiřímu Pecharovi, zvanému Dryjáčník (připravoval a prodával léky- dryjáky), významnému měšťanovi, který založil kostel sv. Jiří a špitál za Pražskou bránou. Kolem roku 1600 ho dal upravit další významný velvarský měšťan a primátor města Jan Bárta Brandýský. Autorem přestavby byl zřejmě italský stavitel Santin Malvazione. Dům byl později upravován ještě v 19. století. Dnes je památkově chráněn.

 Bártovský dům
Dům na nám. Krále Vladislava čp. 8 s vyobrazením štíra v kartuši na průčelí domu reprezentuje měšťana Jana Bártu Brandýského, kterému dům vlašský stavitel Santin Malvazione postavil v roce 1612. Přes pozdější přestavby představuje svým průjezdem s hřebínkovou klenbou a bosovanými portály téměř intaktně zachovanou památku z počátku 17. století.

 Kostel sv. Jiří
Hřbitovní kostel vybudovaný v letech 1613-1616 nákladem města a nadáním Jiřího Pechara, významného velvarského měšťana, který se však stavby nedožil. Kostel je největším dílem vlašského stavitele Santina Malvazione. Jednolodní architektura tohoto hřbitovního kostela představuje jedinečný příklad renesančního umění v regionu, pohledově se uplatňuje především výstavným čtyřetážovým volutovým štítem. Průčelí stavby zdobí vstupní portál pojatý už v duchu manýrismu.

 Radnice
Mohutná renesančně-barokní stavba s podloubím vznikala v důsledku pohnutých dob v několika etapách. Přízemí postavil v roce 1618 pravděpodobně vlašský stavitel Santin Malvazione, kamenickou práci provedl H. J. Bragatius de Serponto. Stavbu přerušila třicetiletá válka a teprve v letech 1722-23 v ní pokračoval Jan Wolf. Radikálně byla radnice přestavěna 1793-97 podle návrhu Ignáce Palliardiho. V polovině 19. století byla barokní harmonie stavby částečně porušena přístavbou severního a jižního křídla pro potřeby okresního soudu.

 Mariánský sloup z roku 1716- 1719
Velvarské náměstí zdobí dominantní sochařské dílo barokních sochařů Františka a Matěje Tollingerů a kameníka Antonína Falkeho. V první etáži podstavce jsou umístěny reliéfy Zvěstování Panny Marie, Navštívení Panny Marie, Uvedení Panny Marie do chrámu a reliéf ochránkyně proti moru sv. Rozálie. Nad římsou jsou v barokních kartuších znaky zemí Koruny české a Velvar, na architektonicky rozvinutých nárožích podstavce stojí sochy sv. Václava, sv. Floriána, sv. Prokopa a sv. Šebestiána. Vlastní obelisk, pokrytý obláčky s anděly nesoucími symboly mariánských litanií, vrcholí sochou Panny Marie Immaculaty. Ikonografie sloupu vychází z barokní zbožnosti. Matka nebes představuje ochranu před pohromami a nemocemi. V případě Velvar měli stavitelé na paměti i morovou nákazu, která město v roce 1713 postihla.

 Panská hospoda (dům čp. 10 na náměstí)
Dnešní barokní budova byla postavena v letech 1696-98 podle návrhu známého barokního stavitele Pavla Ignáce Bayera. Stavba stojí na místě vyhořelého renesančního hostince, k němuž se váže příběh, který dal vznik známé písničce Ó, Velvary…

 Budova děkanství (dnes Dům s pečovatelskou službou v ul. Slánská čp. 198)
Barokní patrová nárožní budova, nynější podoba pochází z přestavby kol. r. 1700 stavitelem J. Š. Panetiem, ve výklencích na nároží sochy sv. Judy a sv. Salvátora. Dvůr byl upraven na tzv. areál volného času, jehož součástí je Galerie na špýcharu s etnografickou expozicí Městského muzea Velvary a stálou výstavou obrazů ak. mal. Jiřího Corvina.

 Kamenný reliéf Panny Marie Staroboleslavské
umístěný ve zdi hřbitova u kostela sv. Jiří ve Velvarech je barokní památkou.

 Socha sv. Jana Nepomuckého, 1730,
která se nachází naproti kostelu sv. Jiří.

 Kaplička Nejsvětější Trojice,
postavená v roce 1714 u studánky Svěcenky pod Radovičem u Velvar. Kdysi lidé věřili, že pramen studánky je zázračný a pomáhá léčit především oční neduhy. Svého času se zde bydlel i poustevník.

 Významné osobnosti

Václav Klement, Jan Antonín Koželuh, Leopold Koželuh, Karel Krohn, Berta  Mühlsteinová, PhDr. Ferdinand Stiebitz, PhDr. Václav Nebeský, Prof. Ferdinand Vaněk, Zdeněk Kratochvíl, Santin(Santini) Malvazione Emanuel Adam Homolka,  Ferdinand August Vincenc Homolka, JUDr. Karel Treybal  

 Václav Klement nar. 16.10. 1868 ve Velvarech, v ul.  Slánská, čp. 170, zem. 14.8. 1938 v Mladé Boleslavi. Patří k průkopníkům automobilového průmyslu v Čechách. Jeden ze zakladatelů firmy Laurin & Klement, dnešní Škoda Mladá Boleslav.

 Jan Antonín Koželuh nar. 14.12. 1738 ve Velvarech, v ul. Slánská, čp. 174, zem. 3.2. 1814 v Praze. Významný skladatel chrámové hudby 18. století, v počátcích své tvorby ho lákalo i divadelní prostředí a byl prvním Čechem, který složil operu- ovšem v italském duchu a také italsky zpívanou, jak bylo tehdy v módě. Celkový počet jeho skladeb je odhadován na 400, velká část jeho děl je mimořádně osobitá a má vysokou technickou i uměleckou úroveň. Od roku 1784 působil jako regenschori Svatovítské kapituly, byl též významným hudebním pedagogem.

 Leopold Koželuh nar.26.6 1747 ve Velvarech, v ul. Slánská, čp. 192 (bratranec Jana Antonína), zem. 7.5. 1818 ve Vídni. Proslulý hudební skladatel, klavírní virtuóz a stoupenec kladívkového klavíru, jemuž dával přednost před cemballem a složil také množství skladeb pro klavír, vyhledávaný pedagog (dvorním učitelem hudby na císařském dvoře Josefa II.). Korunovační kantáta u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem vzbudila větší ohlas než skladba Mozartova. Znal se s Mozartem a byli pravděpodobně v určitých chvílích konkurenti, přátelil se s Josefem  Haydnem, bývá označován jako předchůdce L. v. Beetowena.

 Karel Krohn nar. 1846 v Bratkovicích, zem. 1913 ve Velvarech. Zakladatel velvarského hasičského sboru- 1. českého dobrovolného hasičského sboru, starosta města Velvary.

 Berta Mühlsteinová nar. 30.7. 1841 ve Velvarech v čp. 220, zem. 24.8. 1887 v Praze. Spisovatelka, básnířka a feministka, spolupracovnice a přítelkyně Karoliny Světlé, členka a po určitou dobu i jednatelka Amerického klubu dam, známého spolku představitelek ženského hnutí v Čechách 2. pol. 19. století.

 PhDr. Ferdinand Stiebitz nar. 7.7. 1894 ve Velvarech, v ul. Slánská, čp. 119, zem. 10.10. 1961 v Brně. Profesor klasické filologie a děkan na filozofické fakultě Masarykovy university, vynikající znalec antické kultury a známý překladatel antické literatury.

 PhDr. Václav Nebeský nar. 10.3. 1889 ve Velvarech, v ul. Chržínská, zem. 4.4. 1949 v Praze. Přední výtvarný estetik, znalec umění a výtvarný kritik, profesor estetiky na UMPRUM škole v Praze, vnuk básníka Václava Bolemíra Nebeského.

 Prof. Ferdinand Vaněk nar. 18.12. 1849 ve Velvarech, na nám. Krále Vladislava 7, zem. 29.3. 1939 v Klatovech. Středoškolský profesor a historik, působil v oboru ochrany uměleckých a historických památek, žil v Klatovech, ilustroval Vančurovy: „Dějiny města Klatov“.

 Zdeněk Kratochvíl 1865-1942. Malíř a karikaturista, žil a tvořil ve Velvarech v letech 1919-1929, bydlel v Panské hospodě- nám. Krále Vladislava 10.

 Santin (Santini) Malvazione nar.?, zem. 1626 ve Velvarech. Velvarský architekt a stavitel období renesance pocházel z Itálie. Do Velvar přišel koncem 16. století za svými strýci Petrem a Bartolomějem (Bartoněm), kteří zde působili jako zedničtí mistři. Bartoň postavil v roce 1580 Pražskou bránu. V roce 1600 byl Santin přijat za velvarského měšťana, oženil se zde a postavil si ve Velvarech dům v severní části dnešního hotelu Záložna na náměstí. Dílo Santina Malvazione: dům čp. 8 na náměstí, pravděpodobně i přestavba domu č. 57, kostel sv. Jiří, hradba od Pražské brány k bývalé studánce (dnes Hradební ulice) a opravy dalších částí hradeb, městský pivovar, přestavba cihelny, hned po svém příchodu do Velvar se spolu se svými strýci možná podílel i na renesanční přestavbě kostela sv. Kateřiny.

 Emanuel Adam Homolka nar. 24.12. 1796 ve Velvarech, v ul. Slánská, čp. 195, zem. 11.11. 1849 v Praze. Zakladatel předního houslařského rodu.

 Ferdinand August Vincenc Homolka nar. 19.1. 1828 ve Velvarech, zem. 22.11. 1890 v Praze. Význačný mistr houslař zvaný též „ pražský Stradivari“.

 JUDr. Karel Treybal nar. 2.2. 1885 v Praskolesích u Hořovic, zem. 2.10. 1941. Přednosta okresního soudu ve Velvarech, šachový velmistr / porazil legendárního Alexandra Aljechina /. Za německé okupace se znelíbil velvarské organizaci nacistické Vlajky, byl udán, zatčen gestapem a po čtyřech měsících věznění popraven.

 Mezníky v historii města

1282
Velvary se jmenují mezi osadami, které si neprávem přivlastnil vyšehradský probošt Petr
1337
první připomínka farního kostela sv. Kateřiny, nejcennější gotické památky z tehdejší tváře města; v roce 1487 došlo pravděpodobně k jeho přestavbě mistrem Linhartem;
1482
povýšení Velvar na město Vladislavem II. a udělení práva k ohrazení včetně dalších výhod; velký požár zničil v městském archivu řadu dokladů o dějinách města včetně privilegií udělených městu ; další požáry následovaly v letech 1490 a 1531;
1526
zvětšování pozemkového majetku nákupem dvorů v Malovarech, později dvory v Bučině a v Ješíně, dále Malý Nábinec a roku 1597 vsi Nabdín a Bratkovice;
1580
výstavba renesanční památky Pražské brány stavitelem Bartolomějem Vlachem;
1591
pravděpodobný vznik písně " Ó Velvary, kde jsou mé tolary", z Panské hospody, kde byla hostovi odcizena truhla s 996 tolary;
1613 - 1616
z doby renesance pochází výstavba hřbitovního kostela sv. Jiří nákladem města a nadáním J. Pechara; autorem byl Ital Santini Malvazione;
1620
den po bitvě bělohorské bylo město vydrancováno, řada občanů zraněna a zabita;
1680
obyvatelstvo ničí zákeřné nemoci a mor, který město postihuje i v roce 1713; památkou je známý barokní mariánský obelisk na velvarském rynku z let 1716 - 1719 od Františka Tollingera.
1793
1767 - výstavba městské radnice, dokončena po finančních nesnázích stavitelem Ignácem Palliardim
1840
úpravy a zdokonalení silnice z Prahy do Litoměřic; přínos stavebního ruchu a nebývalý rozvoj města;
1854 - 1868
Velvary jsou sídlem c.k. okresního úřadu se smíšenou mocí politickou a soudní;
1861
rozvoj zemědělství, založení Hospodářského spolku velvarského, jako pobočky Zemské vlastenecké hospodářské jednoty české;
1863
založení pěveckého spolku " Hlahol ", v roce 1864 následoval Sbor dobrovolných hasičů, 1871 Občanská beseda, 1872 Řemeslnická beseda, 1884 Tělovýchovná jednota Sokol, 1886 Spolek divadelních ochotníků Tyl a další spolky.
1866
rozvoj průmyslu města, vznik rolnické Společné továrny na cukr, pozdějšího cukrovaru;
1882
slavnostní připojení železniční přípojky z Velvar do Kralup nad Vltavou;
1913
zřízení okresního hejtmanství v Kralupech n. Vlt., Velvary zůstávají nadále jen soudním okresem;
1923
vybudování elektrického osvětlení ve městě; v roce 1924 uvedeno do provozu stálé kino s vlastní budovou, městské muzeum otevřeno pro veřejnost v roce 1932;
1926
založení továrny Ostrit na karborundové brousící kotouče, přeměněná roku 1937 na Kovohuť, dnešní společnost METAL TRADE COMAX, a.s.;
1936
dostavba moderního velvarského chorobince a výstavba obytné čtvrti Spořilov; v okolí Velvar končí poslední pevnostní obranné pásmo Prahy, vyznačuje se bunkry a zátarasy, předzvěst válečného stavu;
1941
léta nacistické okupace, místní činnost kolaborantské organizace Vlajka a masové zatýkání občanů města; tragický osud velvarských Židů a jejich odchod do zahraničí;
1945
konec 2. světové války, celkový počet obětí velvarských občanů činil 76;
1960
územní reorganizace státu; zaniká okres kralupský i starý okres slánský; vzniká Středočeský kraj, okresním městem se stává Kladno; k městu jsou připojeny místní části bývalé obce Velká Bučina a Malé Uhy;
1982
Velvary slaví 500 let povýšení na město;
1989
rok společenských a ekonomických přeměn, nástup demokratického řízení.