Úřední deska

úřední deska

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Aktuální počasí

Počasí dnes:

17. 10. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Ráno a dopoledne místy mlhy nebo zataženo nízkou oblačností. Denní teploty 18 až 22°C, při déletrvající mlze kolem 15°C. Noční teploty 10 až 6°C.

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 10
DNES: 461
TÝDEN: 1276
CELKEM: 552279

mojeiD na našich stránkách!

Ti z vás, kteří navštěvují pravidelně naše internetové stránky, si určitě všimli, že se na nich objevila nová ikonka „mojeID“. Přes tuto službu se nyní můžete snadno a rychle přihlásit jak k novým anketám, tak i k několika tisícům dalších služeb na českém internetu. Nám na úřadě pak mojeID přináší nové možnosti v komunikaci s vámi, občany Města Velvary. Více informací naleznete zde.

Nabídky práce v regionu Velvary

Nabídky práce v regionu Velvary

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Nad fotografiemi Jaroslava Vyšína

6.června 2008 v 19.00 se v Městském muzeu Velvary konala vernisáž fotografické výstavy Jaroslava Vyšína nazvané "Pod hromovou horou". Výstavu spolu s autorem uváděl pan Václav Frolík, hudbou ji doprovodili žáci ZUŠ Velvary pod vedením pana učitele Adlta. Hned v úvodu Jaroslav Vyšín prozradil, že k toulkám po poetické a zároveň dramatické krajině Českého středohoří a jejímu fotografování ho inspirovala kniha Čestmíra Berky: Emil Filla. Krajina Českého středohoří a v neposlední řadě též vinná réva pěstovaná na svazích pod Radobýlem. Večer proběhl v příjemné atmosféře, jen škoda, že si cestu do muzea za poetickými i výtvarně velice zdařilými fotografiemi nenašlo více Velvaráků. Výstava probíhá do konce července a pracovníci muzea zvou tímto všechny milovníky fotografie a přírody i ty, kdo se jen třeba na chvíli chtějí odpoutat od každodenního shonu. Za dveřmi muzea máte možnost.

Zdeněk Kuchyňka

Jaroslav Vyšín ( narozen 1951) stojí na pomezí profesionální a amatérské fotografie. Od roku 1986 pracoval jako fotograf ve Fotooddělení Poldi SONP Kladno, poté v Okresním muzeu Kladno ( dnes Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně), ale jeho umělecká tvorba vznikala a vzniká takříkajíc "ve volném čase". Naplňuje obsah slova "amatér" v jeho původním smyslu, je tedy tím, kdo něco dělá s láskou.

Jako ne-Kladeňák jsem se s fotografem Vyšínem setkal až v roce 1994, kdy jsem nastoupil do Kladenských novin, s nimiž on v té době spolupracoval. Od té doby vytvořil k mým článkům, ale i k článkům kolegů Michala Janaty a Martina Soukupa řadu vynikajících reportážních fotografií, třeba o noční službě kladenské městské policie. Zaznamenal na film portréty zajímavých osobností, které v té době přijížděly do Kladna. Jsem ale přesvědčen, že srdci Jaroslava Vyšína byly a jsou nejbližší fotografie, které vyjadřují prchavou náladu krajiny. Fotografování krajiny odpovídá autorovu naturelu. Je spíše ponořen do svého nitra a krajina je právě tím modelem, s nímž může být docela sám. Člověka pouští do svých snímků až postupně. A to jenom tehdy, dokresluje-li náladu fotografovaného místa. To je vidět v jeho zatím jediné samostatné fotografické knize Kladno- Hledání poezie. Mohou se o tom přesvědčit i návštěvníci právě probíhající výstavy v Městském muzeu Velvary, kde autor představuje fotografie z Českého středohoří.

Jako v pohádkách i o osudu Jaroslava Vyšína rozhodovaly tři sudičky, které mu do vínku daly fotoaparát a dar fotografického vidění. Nebylo to ale hned v kolébce, až tak pohádkový přece jen život nebývá. První sudičkou byl na základní škole ve Vinařicích pan učitel Zelenka, který ho naučil zvládat fotografickou techniku a práci ve fotokomoře. O řadu let později, když se vrátil z vojny, do jeho osudu zasáhly zbylé dvě sudičky- fotografové Oldřich Pernica a Josef Fousek, kteří- jak Jaroslav Vyšín doslova říká- "mu ukázali, o čem umělecká fotografie vlastně je." Jaroslav Vyšín se ale nevydal cestou jejich napodobování. Pochopil totiž, že si musí najít svoji vlastní cestu, protože jedním z hlavních rysů umění je jeho opravdovost. Každým dílem, které vytvoříme, říkáme - nebo bychom alespoň měli říkat- všem kolem sebe: "Takhle vidím svět já a nikdo jiný." Fotograf Josef Sudek, když dostal na matnici svého velkého fotoaparátu tu správnou konstelaci tvarů, světel a stínů, říkal: "Hudba hraje." A stejné "hraní hudby" slyším i já před Vyšínovými fotografiemi.

Autor článku PhDr. Zdeněk Kuchyňka je ředitelem Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně.

Stránka

  • 1

 

 

 

 

 

 

 


Stránka

  • 1